já zkusím pár řádek o tom,
že jak se člověk dělí o svůj život,
tak život se dělí s ním, neztrácím
důvěru, právě pro to bohatství,
kterým je člověk obklopený,
vždycky se někde zablýskne.
V slze, v hudbě, v dobrým
úmyslu, v básničce,
v dětským obrázku..
Slovu, v dechu vašich
dětí, který nese
statečně to žezlo dál,
tolik tepla, že by se toho
člověk nenadál.
ze všeho se dá vykřesat jiskra. I ona je vlastně interakce mezi dvěma křemeny.
OdpovědětVymazatjá mám ráda ztracený křemeny, který mě k sobě vracejí
OdpovědětVymazat