nechte se rozmazlit,
nenechávejte se rozmazlit.
člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném, hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
Populární příspěvky z tohoto blogu
já zkusím pár řádek o tom, že jak se člověk dělí o svůj život, tak život se dělí s ním, neztrácím důvěru, právě pro to bohatství, kterým je člověk obklopený, vždycky se někde zablýskne. V slze, v hudbě, v dobrým úmyslu, v básničce, v dětským obrázku.. Slovu, v dechu vašich dětí, který nese statečně to žezlo dál, tolik tepla, že by se toho člověk nenadál.
To funguje, myslím, jenom u koček.
OdpovědětVymazaturčitě jsou rádi někde v slunných zákoutích
OdpovědětVymazatAnebo na peci. U babičky na Vysočině taková byla.
VymazatMy máme asi pět koček - já už to nepočítám, tři se tady usídlili sami od sebe a ta chlupatá někdy lovila naše máslo.
OdpovědětVymazatMáslo? No vlastně je to koncentrované mléko, tak proč ne.
Vymazatusídlily - já to počítala i s kocourem, tak proto mi ujelo to í na konci
OdpovědětVymazatasi
OdpovědětVymazatjak jsou ty básníci chytrý.
OdpovědětVymazat