já zkusím pár řádek o tom,

že jak se člověk dělí o svůj život,

tak život se dělí s ním, neztrácím

důvěru, právě pro to bohatství,

kterým je člověk obklopený,

vždycky se někde zablýskne.

V slze, v hudbě, v dobrým 

úmyslu, v básničce,

v dětským obrázku..

Slovu, v dechu vašich

dětí, který nese

statečně to žezlo dál,

tolik tepla, že by se toho

člověk nenadál.