člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném, hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
jeden pán píše básničky, které ve mně pak zpívají, jak on to dělá, to je záhada. Slova psát, která prozpěvují, říkám si, asi má v sobě žežulíka. A ten z něj zpívá a já pak doma potichu si vděčně prozpěvuju z jeho zpěvu. A zpěv ten je úlevný jako kdyby zrušili ranní vstávání.
Záleží na tom, kde režisér studoval.
OdpovědětVymazatteď čtu Idiota a v deníku Witolda Gombrowicze bylo, že hraná krása žen je ošklivá, ta prožitá je pravá. I u mužů.
OdpovědětVymazat