člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném, hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
já zkusím pár řádek o tom, že jak se člověk dělí o svůj život, tak život se dělí s ním, neztrácím důvěru, právě pro to bohatství, kterým je člověk obklopený, vždycky se někde zablýskne. V slze, v hudbě, v dobrým úmyslu, v básničce, v dětským obrázku.. Slovu, v dechu vašich dětí, který nese statečně to žezlo dál, tolik tepla, že by se toho člověk nenadál.
Záleží na tom, kde režisér studoval.
OdpovědětVymazatteď čtu Idiota a v deníku Witolda Gombrowicze bylo, že hraná krása žen je ošklivá, ta prožitá je pravá. I u mužů.
OdpovědětVymazat