člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném, hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
jeden pán píše básničky, které ve mně pak zpívají, jak on to dělá, to je záhada. Slova psát, která prozpěvují, říkám si, asi má v sobě žežulíka. A ten z něj zpívá a já pak doma potichu si vděčně prozpěvuju z jeho zpěvu. A zpěv ten je úlevný jako kdyby zrušili ranní vstávání.
To funguje, myslím, jenom u koček.
OdpovědětVymazaturčitě jsou rádi někde v slunných zákoutích
OdpovědětVymazatAnebo na peci. U babičky na Vysočině taková byla.
VymazatMy máme asi pět koček - já už to nepočítám, tři se tady usídlili sami od sebe a ta chlupatá někdy lovila naše máslo.
OdpovědětVymazatMáslo? No vlastně je to koncentrované mléko, tak proč ne.
Vymazatusídlily - já to počítala i s kocourem, tak proto mi ujelo to í na konci
OdpovědětVymazatasi
OdpovědětVymazatjak jsou ty básníci chytrý.
OdpovědětVymazatJá bych se i nechala rozmazlit, ale není, kdo by rozmazloval. Takže nic. Zůstávám tvrďákem.
OdpovědětVymazat