jeden pán píše básničky, které ve mně pak zpívají, jak on to dělá, to je záhada. Slova psát, která prozpěvují, říkám si, asi má v sobě žežulíka. A ten z něj zpívá a já pak doma potichu si vděčně prozpěvuju z jeho zpěvu. A zpěv ten je úlevný jako kdyby zrušili ranní vstávání.
Nemám kartu zvukovou.
OdpovědětVymazatno, je to asi o tom, že neví, co si o tom všem má myslet. Ale dík za věcný komentáře...
OdpovědětVymazat