Když jsem zakopával
v močál svoji hřivnu
ozvalo se z nebes:
že na tebe plivnu!
a já jak ten tetřev
hloubil v bahně dál
to už na mě bouřně
kdosi shůry řval
zacpal jsem si uši
s lopatou se činil
po hubě jsem schytal
koho bych tak vinil?
Lída Chábová
člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném, hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
Lopatka polní je důležitou součástí výzbroje každého pěšáka.
OdpovědětVymazat