Mojí mámě je 62

a dosud její krása nevyschla.

Oči má jak letní nebe...

Celá je taková hezky malá.

Ručky má jak párečky

a nožky, že by jí padly Popelčiny

střevíčky.

V duši má jak v malované zahrádce

a rozdává z ní ovoce.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném,  hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
Další informace
já zkusím pár řádek o tom, že jak se člověk dělí o svůj život, tak život se dělí s ním, neztrácím důvěru, právě pro to bohatství, kterým je člověk obklopený, vždycky se někde zablýskne. V slze, v hudbě, v dobrým  úmyslu, v básničce, v dětským obrázku.. Slovu, v dechu vašich dětí, který nese statečně to žezlo dál, tolik tepla, že by se toho člověk nenadál.
Další informace