Jak ten kohout krásně kokrhal,

probouzel i uspával.

Na nožkách ostruhy,

lahůdky hrabává...

Podělí slepičky, ptáčky...,

to není kohoutek lakomý, 

co se sám nakrmí.

Já ho mám ráda.

Peříčka duhová

směle si nosívá,

hřebínkem zahrádku pročesává.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném,  hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
Další informace
jeden pán píše básničky, které ve mně pak zpívají, jak on to dělá, to je záhada. Slova psát, která prozpěvují, říkám si, asi má v sobě žežulíka. A ten z něj zpívá a já pak doma potichu si vděčně prozpěvuju z jeho zpěvu. A zpěv ten je úlevný jako kdyby zrušili ranní vstávání.        
Další informace