Jak ten kohout krásně kokrhal,

probouzel i uspával.

Na nožkách ostruhy,

lahůdky hrabává...

Podělí slepičky, ptáčky...,

to není kohoutek lakomý, 

co se sám nakrmí.

Já ho mám ráda.

Peříčka duhová

směle si nosívá,

hřebínkem zahrádku pročesává.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném,  hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
Další informace
já zkusím pár řádek o tom, že jak se člověk dělí o svůj život, tak život se dělí s ním, neztrácím důvěru, právě pro to bohatství, kterým je člověk obklopený, vždycky se někde zablýskne. V slze, v hudbě, v dobrým  úmyslu, v básničce, v dětským obrázku.. Slovu, v dechu vašich dětí, který nese statečně to žezlo dál, tolik tepla, že by se toho člověk nenadál.
Další informace