Byl to člověk, 

o kterém bych v klidu napsala, že i jeho boty

mluvily, když jste se na něj podívali.


Proto ho možná bylo vidět.

A nebo to bylo proto, že jsem si toho všimla.

Záleží na tom, jak se na věci díváme.

Obloha je modrá snad i proto, že jí pohladilo ptačí křídlo.



 












Komentáře

  1. Tlustjoch27. září 2020 v 0:39

    Jde o to, o jaké boty se jedná. Vojenských bagančat se děsím. A filosofové nosí sandály.

    OdpovědětVymazat
  2. věci, různé27. září 2020 v 2:49

    to máš jako se slovama, některý k tobě promluví, některý ne.
    Mně řikaj doma Lungde, ale i jinak. Hlavně, když to není nadávavý.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

člověk je trochu bláhový, v čase stokrát jiném,  hledá cesty k životu, jež pod rukama se mu mění jak jarní vody... Každý den v něčem trochu jiný. A co po smrti? Bez těla - budu už vším naplněná?
Další informace
jeden pán píše básničky, které ve mně pak zpívají, jak on to dělá, to je záhada. Slova psát, která prozpěvují, říkám si, asi má v sobě žežulíka. A ten z něj zpívá a já pak doma potichu si vděčně prozpěvuju z jeho zpěvu. A zpěv ten je úlevný jako kdyby zrušili ranní vstávání.        
Další informace